Velká kniha židovských anekdot

Eduard Světlík      

Academia Praha 2001, první vydání

citace z knížky:

    Lajbl jde parkem a vidí Rebeku Reichlovou, jak sedí na lavičce a kojí dítě. Nedá mu to a zastaví se

v krámě u Reichlů.

– Co to vidím, pane Reichl?  Jdu parkem a jejich neprovdaná dcera, o žádný chasene jsem aspoň

neslyšel, tam kojí dítě!

    Reichl jen pokrčí rameny. – Když má čas a mlíko…“

    *

     Icik bude mít narozeniny, proto otci navrhuje: -Loni, když mi bylo čtrnáct, tak jsi mi koupil

zmrzlinu. Nemyslíš, že letos už bych mohl dostat pivo?

     -Blázníš? - namítá otec. – Na zmrzlinu pivo?“

    *

    Při jedné recepci se sejdou dobří známí, biskup a zemský rabín. Biskup si klade na talířek několik

plátků šunky a dobírá si rabína: -Milý rabi, nevezmete si aspoň kousek té skvostné šunčičky?

    -Ne,- říká rabín.

    -Opravdu si nikdy nedáte říct?

    -Ale ano, dám.

    -Kdy?- diví se biskup.

    -Na vaší svatbě, Důstojnosti.“

    *

    Cadik z Polné musel odjet a nařídil svému šámesovi, aby za něho nic nevyřizoval, ať všichni pěkně počkají, až se vrátí.

    Když však přišel jeden sedlák a naříkal, že jeho žena má už několik dní porodní bolesti a nemůže pořád porodit, šámes usoudil, že je to neodkladná záležitost, a poradil sedlákovi, co se má pomodlit.

    Sedlák tak učinil a selka hned v pořádku porodila.

    Když se cadik vrátil, šámes se přiznal, že porušil jeho příkaz, ale hrdě podotkl, že sedlákovi dobře poradil.

    -Ukaž mi v modlitební knížce, cos vybral.

    Šámes vyhledal příslušnou modlitbu a cadik se chytil za hlavu. –Víš, co to je, nešťastníče? Modlitba za mrtvé!

    -Já se držel tady té poznámky, - hájil se šámes: -Při této modlitbě nechť jdou děti ven.

    * 

    Avram Piasecki přijel za přítelem do Przemyšlu.

    -Jaká byla cesta?- ptá se přítel.

    -Docela příjemná, až na jeden okamžik.

    -Jaký?

    -Když přišel průvodčí, podíval se na mě tak, jako bych neměl jízdenku.

    -A cos udělal ty?

    -Podíval jsem se na něj tak, jako bych ji měl.“

    *

   -Říkám vám, pane Kisch, mám starosti.

   -Starosti? Já nemám žádné, pane Klaus.

   -Že ne? A jak to děláte?

   -To máte tak: Najal jsem si tajemníka, aby je měl za mě.

   -A co mu platíte, tomu člověku?

   -Tři tisíce měsíčně.

   -Tři tisíce? Kde vezmete tolik peněz?

   -To je jeho první starost.“

   *

   -Máš jít k šéfovi,- hlásí Satrapovi kolega.

   -Ke kterému?

   -K seniorovi.

   Satrapovi se stáhne žaludek, odkráčí do ředitelny, ale je obřadně přijat a usazen do křesla.

   -Neumím si, pane Satrapo, představit,- říká zakladatel firmy Simon & Simon, -že by se

naše firma mohla bez vás obejít.

   Mladý úředník se zavrtí blahem.

   -Od příštího měsíce se o to přesto pokusíme.“

   *

   Tři konfekce v jedné ulici, to je trochu moc. Konkurence stlačuje ceny, a tak není divu,

že jednoho dne pan Gruber vidí, jak konkurent vlevo polepil výlohu plakáty LETNÍ SLEVA 30%.

Podívá se napravo a ve výloze druhého konkurenta spatří nápisy VÝPRODEJ VEŠKERÉHO ZBOŽÍ

SE SLEVOU 40%.

   Chvíli přemýšlí, kam až může jít on, a pak vyvěsí nad svoje dveře velkou ceduli VCHOD ZDE!

   *

   Potká Beck Eichlera.

   -Nemůžou mi, pane Eichler, půjčit dva tři tisíce?

   -Rád bych, ale nemám u sebe peníze.

   -A co doma?

   -Děkuju, všichni zdrávi.“

   *

   Tři staříci se v kavárně chlubí svými výkony.

   -Mně je už šedesát,- povídá první, -ale své manželské povinnosti zvládám dvakrát týdně,- a rychle to

zaklepe na stůl.

Druhý říká: -Mně je pětašedesát a jsem na tom stejně dobře,- a také to zaklepe na dřevo.

   -A co ty?- obrátí se oba na třetího, který je z nich nejstarší.

   -Klepat taky ještě dokážu.“