Muž na vlastní stopě

Satiry

Ivan Kraus

*1. 3. 1939, Praha

Vydalo Nakladatelství Academia Praha, první vydání 2007

citace z knížky:

Proroci

      „To by mě ukamenovali,“ zaslechl jsem, jak někdo řekl v metru.

      Nevím, co ho vedlo k té poznámce, ani koho ze spoluobčanů měl na mysli, ale jeho povzdech mne zaujal.

    Představil jsem si tu situaci a uvědomil jsem si, že akce by dnes nebyla zdaleka tak jednoduchá jako kdysi. Především je tu otázka materiálu. Každý kámen se k takovému činu nehodí. Krom toho může být taková činnost nebezpečná i pro toho, kdo by větší kámen vrhal. Toto nebezpečí by v naší době jistě nehrozilo, protože dodavatel by nás v návodu, přiloženém do několika jazyků, upozornil na to, že můžeme použít jen ten kámen, který je na trhu a který odpovídá bezpečnostní normě.

    Horší by bylo zajistit celou akci úředně. Především by bylo nutné nahlásit záměr úřadům v dostatečné lhůtě předem, aby bylo možno získat potřebné povolení. Nezbytný by byl samozřejmě i policejní dozor. Policie by musela – tak jako při demonstracích a blokádách – dohlédnout na to, aby při kamenování nedošlo k ničení budov, obchodů a soukromého a veřejného majetku. Úřad by také určil vhodný prostor. Náměstí, hlavní třídy, prostor v blízkosti škol, vojenských objektů, zastupitelských úřadů, ministerstev a úřadů vlády by rozhodně nepřipadaly v úvahu.

     Nezbytnou podmínkou hladkého průběhu akce by byla také včasná informace v tisku, v rozhlase a v televizi. Příslušný úřad, řekněme Státní kamenovací komise, b musel včas vystavit zástupcům médií povolení ke vstupu na místo akce, aby bylo možno zajistit vyvážené zpravodajství. Tiskovým agenturám, rozhlasovým a televizním stanicím by bylo nutno závazně ohlásit přesný termín, aby se mohly akce zúčastnit. Totéž by se týkalo zástupců mezinárodních humanitních organizací a komisí, které sledují dodržování lidských práv. Organizace spojených národů, UNESCO, Amnesty International, Ženevská konference, Evropský parlament, Červený kříž a další by musely získat prostor, stejně jako domácí občanské iniciativy a sdružení, které by byly buď pro, anebo proti zmíněné akci.

    Naštěstí nikdo o podobné akci neuvažuje. Nemyslím si však, že by to bylo proto, že bychom byli už tak vyspělí, že bychom dali přednost civilizovanějšímu dialogu. 

     Pravým kamenem úrazu je zřejmě něco zcela jiného – stálý nedostatek opravdových proroků.