Chasidská vyprávění

Martin Buber

* 08. 02. 1878 Vídeň, Rakousko

† 13. 06. 1965 Jeruzalém, Izrael

Nakladatelství Kalich, Praha, 1990, druhé vydání 2002

Z němčiny přeložila Alena Bláhová

citace z knížky:

PROSTŘEDEK

Jeden učený a skoupý muž přemlouval rabiho Abrahama ze Stretyna:

„Říká se, že dáváte lidem tajemné léky a vaše prostředky prý jsou účinné. Dejte mi také

nějaký, abych získal bohabojnost!“

„Na bohabojnost nic nemám,“ řekl rabi Abraham, „ale chcete-li, dám vám něco, abyste

získal lásku k Bohu.“

„To je ještě lepší,“ zvolal ten muž, „sem s tím!“

„Ten lék,“ odpověděl cadik, „je láska k lidem.“

*** 

DÁLKA A BLÍZKOST 

Jeden žák se Ba´al Šema zeptal: „Jak je možné, že člověk, který lpí na Bohu a ví, že je mu blízko,

pociťuje chvílemi osamělost a vzdálenost?“

Ba´al Šem vysvětloval: „Když chce otec svého malého syna naučit chodit, postaví si ho nejprve

před sebe a přidržuje jej po stranách oběma rukama, aby neupadl, a tak chlapec dojde mezi

otcovýma rukama zpátky k otci. Jakmile je však u něj, ustoupí otec s rozpřaženýma rukama

o krůček zpět a dělá to tak dlouho, dokud se dítě nenaučí chodit.“

*** 

ZÁPIS

Když byl rabi Šmelke povolán do Mikulova na Moravě, bylo tam zvykem, že každý nový rav

zanesl do obecní kroniky nějaké nařízení, které se pak mělo dodržovat. Také rabi Šmelke byl

vyzván, aby tak učinil, on to však den za dnem odkládal. Mezitím si prohlížel lidi ve své obci a

zápis oddaloval, prohlížel si je stále pronikavěji a váhal – dokud mu nedali najevo, že už by neměl

otálet. Šel tedy a zapsal do kroniky Desatero.