Podmoskevské večery :: vizit-sezem

Podmoskevské večery

Tu neopakovatelnou chvíli jednoduše popsat nejde. Vracel jsem se na podzim roku 1966 po několika měsících pobytu v Mongolsku přes Moskvu domů. A jak už to tenkrát chodilo, na další letadlo do Prahy bylo třeba nějakou dobu, tak den dva, počkat. Pak se ale zčista jasna objevila možnost čekání o den zkrátit a odletět nočním spojem. Na spánek v hotelu Inturist už nebylo ani pomyšlení. Jak si možná někteří čtenáři našeho webu vzpomenou, zmíněný hotel vlastně sousedil s tehdejší Výstavou úspěchu národních hospodářství, tou známou VDNCh (výstaviště s jiným názvem tam zůstalo dodnes). Na zajímavou dvouhodinovou procházku do odjezdu na letiště zbylo času tak akorát. Stačil jsem ale zajít od hlavního vstupu kolem velkolepé fontány Klas jen kousek za Zemědělský pavilon a tam na chvilku usednout na lavičku. Naproti kouzelné fontáně zvané Kamenný kvítek. Na jejím večerním osvícení mohl člověk oči nechat. Zanedlouho se areálem rozléhal ženský hlas, vybízející návštěvníky k odchodu z výstaviště. Výzva se opakovala vícekrát stále s hudebním doprovodem melodie Podmoskevských večerů. Byl to v pohledu a poslechu zároveň mimořádně silný zážitek. Vzpomenu na něj pokaždé, když mi tu písničku příležitost nabídne. Nebudu zastírat, že zas tak velká náhoda to není. V archivu máme hned několik jejích verzí na you tube. Po velkém hledání jsem k nim po čase našel i tu večerní fotku Kamenného kvítku. Zkuste si pustit písničku a zároveň pohlížet na fotku. Třeba pak mým tehdejším pocitům lépe porozumíte.

jš (13 1106)