Vroucně zpívanou náboženskou píseň „Blíž k Tobě, Bože můj“ lze slýchávat v mnoha jazycích při bohoslužbách ve svatostáncích a při obřadech na místech posledního odpočinku po celém světě. Původní báseň „Nearer, My God, to Thee“ napsala anglická unitářka Sarah Flower Adamsová v roce 1841, nejznámější hudební verzi (zvanou Bethany) k ní složil americký skladatel chrámové hudby Lowell Mason v roce 1856. České překlady uvádějí zpěvníky několika církví. V římskokatolickém Kancionálu je uveden pod číslem 901 překlad básníka Václava Renče, představitele spirituálního proudu české literatury, z roku 1969. Text ani melodie té písně nejsou nijak složité, o to větší duchovní hodnotou člověka zasahují.

   Víme, že básnířku Adamsovou inspiroval sen biblického Jákoba o žebříku, jehož vrchol dosahoval k nebesům a po němž vystupovali a sestupovali Boží poslové v podobě andělů. Víme také, že zachtivého Jákoba neprovázela dobrá pověst. Ostatně jeho pokusy o setkání s Bohem popsaným způsobem nedopadly dobře. Nebudeme asi daleko od pravdy při pomyšlení, že hudební zpracování skladatele Masona inspirovaly spirituály. O těch zase víme, že představují černošské duchovní písně vztahující se ke Starému zákonu nebo Bibli jako takové. Vznikaly jako projev náboženské víry i touhy po svobodě.

   Ze záznamů písně na you tube jsme hledali takový, který by podle našeho soudu nejlépe vystihoval její spiritualitu v nejširší podobě. Nakonec jsme vybrali nahrávku pěveckého sboru Sharon Mennonite Bible Institute z amerického státu Pensylvánia, jedné ze součástí křesťanského hnutí novokřtěnců (tzv. anabaptistů). Ze zásad toho hnutí, které vzniklo v Holandsku a Severním Německu z popudu duchovního otce Švýcara Menno Simonse, zmiňme alespoň křest dospělých, kázeň, prosté bohoslužby nebo volbu duchovních. Moravskými anabaptisty byli Habáni. V Evropě čelili příslušníci hnutí mnohému pronásledování, útočiště posléze našli kromě jiného v Severní Americe.

    Mé vlastní vnímání té libozvučné písně spojuji ponejvíce s chórem věřících v kostele sv.Filipa a Jakuba v nynějším Zlíně. A jako vždy výjimka potvrzuje pravidlo. Otcův švagr, strýc Franta, hrával v dědině nedaleko Zlína (tehdy Gottwaldova) v příležitostně poskládané kapele na flíglhornu. Kromě pohřbů a občasných tancovaček byl ten sesbíraný venkovský šraml povinován hrávat pro povznesení nálady slavících pracujících před a při prvomájovém průvodu na počest Svátku práce. Napracoval se dost. Hrát pár hodin na nohách i za pochodu chce svoje, svlažování hrdla k tomu patří.

    Rok co rok strýc Franta zakončil to sváteční utrpení u nás doma. Dostal oběd, krátce si odpočal, pak zase sáhl po flíghorně. Tentokrát zjevně jako dík máti za stravu a vlídné zacházení. Stoupl si na otevřenou verandu a spustil skvosty svého repertoáru. Nebudu napínat, nádherná melodie nábožné skladby „Blíž k Tobě, Bože můj“ se v prvomájovém odpoledni dostatečně hlasitě nesla široko daleko.  Asi aby z přibližování se k Bohu strýce Franty osvátkovaná veřejnost také něco měla.

odkaz

www.youtube.com/watch?v=rwLl5nY5WPI