Na bonmoty poněkud vyprahlý český národ dostal zase jednou nežalovatelnou slovní pochoutku nadměrné velikosti. O tom, že se jí v denim životě velmi rád sem tam někdo chopí, nelze ani na chvíli pochybovat. Urážky na cti ovšem mívají vvyšlapány zcela jiné chodníčky. Snad proto našlo to sousloví tak ochotné reproduktory, komentátory, lamentátory, mentory, odpůrce i utajované obdivovatele ve sdělovacích prostředcích. Vesměs zasažené odstupňovaným citem, i když s rozlišným znaménky plus nebo mínus. Agentury průzkumu veřejného mínění v tak zásadním politologickém postoji zatím „nenapekly“ procentuální koláče (aspoň o tom nevím). Navzdory těm drobným nevysvětlenostem má sousloví ale i svůj lidský rozměr. Ono se totiž zatím neví, zda jde o láhev prázdnou před vyhozením do odpadků, nebo naplněnou jen zčásti zbytkem okurčiček a přiměřeným množstvím obvykle sladkokyselého nálevu. Případně zda je v ní už jenom nálev, to aby se po ní, jako k zachránkyni, mohli sápat alkoholici, sotvaže se po párty proberou a vyhlédnou z pomyslného okna nebo rovnou z výkladce předchozího opojení. Tehdy dospěje charisma láhve od okurek ke svému jedinečnému vrcholu. Milující hospodyňky, ba i znalá část populace, to přece dávno ví.

17 0624