vánoční rozjímání

Následující text jsme získali z elektronické pošty

***

Vzpomínka na Vánoce v roce 1941

Byly to Vánoce uprostřed  světové války a otec byl tehdy pro nás velmi daleko, ač si sám určitě přál být s námi. Sněhu bylo habaděj, něco mezi málo a mezi moc, kdo to dnes poměří. Hned ráno na Štědrý den nám bylo připomenuto zlaté prasátko a „chceme-li jej navečer spatřit“ i nutný půst. Protože jsem na ně příliš nevěřil, uloupl jsem si, kde se co dalo. Moje sestry věřily té bajce víc nebo se bály, aby pokyn nezhanobily, tak zůstaly hladové až do večera. K večeři bylo vše, jak bylo tehdy zvykem. Dodnes je mi záhadou, jak to maminka v tak obtížných podmínkách zajistila. Nejde jen o stromeček a kapra, ale též o kompot z křížal, také jablka s rozehřátým medem a mřížkový jablečný koláč. Že nechyběla zasmažená nudlová polévka se sušenými hříbky, ani snad nemusím uvádět (ač je to velmi důležité). Na dárky si nepamatuji, ale pokud jsme je pod stromečkem našli, byly to ty nejpotřebnější věci. Po večeři jsme zpívali koledy, ale bez kancionálu by nám to moc nešlo. Kolem desáté večerní byl čas připravit se na půlnoční. Kolem jedenácté již v kostele začínaly „hodinky“, kde jsme nemohli chybět. Stáli jsme blízko bočního oltáře, kde byl postavený betlém. Nejvíce se mně líbili tři králové, kteří byli samé zlato (i ten černý vzadu). Když po vroucně zpívaných koledách přišlo na závěr mše slavné Tedeum, bylo na čase jít domů. Spát jsme šli po druhé hodině noční, ale v duši bylo jasno, jako by svítilo slunce.

Vám přeji, abyste Vánoce měli šťastné a veselé. A pokud pod stromečkem nebudete mít kopec dárků podle svých představ, nezoufejte, každý další den v roce je může přinést.

František Šesták