novoroční mail naší Boženky

  Zajímavý novoroční e-mail nám poslala naše kamarádka Boženka. Rozhodla se tentokrát pro „…několik velmi krásných a moudrých slov“ s podotknutím: „…a nemyslím si, že se to týká jenom žen. Muži možná tak lépe pochopí myšlení a chování žen.“ Inspirovala se knihou Clarissy Pinkoly Estés, osmašedesátileté americké básnířky a psychoanalytičky, s pozoruhodným titulem „Ženy, které běhaly s vlky“. K dokreslení sdělovaného připojila fotku sedící ženy na břehu moře pohroužené do sebe, s pohledem upřeným kamsi do dálky.

 "Jednou babička mého přítele vzala dřevěnou židli dozadu na zahradu, tam si sedla a zírala s široce rozevřenýma očima na zapadající slunce. Je to lék na mé oči, je to dobré, říkala. Lidé věděli, že nechce být rušena, a pokud to nevěděli, brzy na to přišli.

Nuže tedy, ženy, které jste unavené, dočasně vás nebaví svět, bojíte se vzít si volno, bojíte se zastavit, probuďte se! Přehoďte deku přes ten gong, který od vás požaduje, abyste donekonečna pomáhaly tomuto, tamtomu a dalšímu. Můžete jej opět odkrýt, budete-li si to přát, až se vrátíte zpět.

Nepůjdeme-li „domů“, když nastane čas, ztratíme schopnost soustředění své mysli. Není to pouze čas na přemítání, ale také k učení a objevování zapomenutého, nepoužívaného a pohřbeného. Tam si můžeme představit budoucnost a také číst v mapách jizev duše, poučit se, co vedlo k čemu a jakým směrem se vydáme dále. Jak kdo stráví svůj čas při návratu není důležité. Podstatné je to, co oživuje a navrací vyrovnanost. To je domov. 

Kde je domov? Určitě je to místo uvnitř, místo někde v čase, spíše než v místě. Místo, kde se cítíte celistvé. Domov je tam, kde myšlenka nebo pocit mohou být udrženy, a ne přerušeny či odtrženy od nás kvůli něčemu, co vyžaduje náš čas a pozornost.

Některé ženy nejdou domů nikdy a namísto toho své životy prožívají a la zona zombie. Nejkrutější na tomto stavu bez života je to, že žena funguje, chodí, hovoří, jedná, dokonce dosáhne mnoha věcí, ale nepociťuje nadále účinky toho, co se vlastně stalo špatně – kdyby byla schopna to cítit, bolest by ji okamžitě přinutila k sjednání nápravy.

Nespokojenost znamená tajné dveře k významné životadárné změně. Pro některé znamená domov zahájení nějakého druhu činnosti. Ženy začnou po letech znovu zpívat, když předtím neměly pro to žádný důvod. Začnou se učit něco, po čem dlouhou dobu toužily. Vyhledávají ve svých životech ztracené lidi a věci. Vykonají něco, co za sebou nechává stopy. Vyslyší svůj vnitřní hlas a píší. Odpočívají. Provedou důležitá rozhodnutí. Nikdy není pozdě posadit se a zírat na zapadající slunce..."