V síti zotavoven ROH blahé paměti uvízla také zotavovna Přehrada pod hrází té luhačovské. Dnes, v sousedství privátních lázeňských velkodomů v oné rekreační části světoznámého lázeňského města, dožívá na pohled bez viditelnějšího vzruchu. Kolemjdoucí pamětníky naplňuje nostalgií. Ale za totáče, jak se část české historie zjednodušeně pojmenovává, to byla věru jiná káva. Zotavovna tehdy také měla svého kulturního referenta, který se staral o blaho odborářů, kteří se sem kdoví odkud sjeli na týdenní rekreaci. Nejenže odpovídal na dotazy všeho druhu a spravoval nijak velkou knihovničku, ale mezi seznamovacím a rozlučkovým večírkem organizoval pobyt u přehrady i poznávací vycházky do města a okolí.

   S kulturním jsme si padli do oka. Potřeboval asi v té monotónní činnosti spojence. Hned zkraje pobytu mi svěřil, že pro vycházku po léčivých luhačovských pramenech má připravenu prvotřídní poznámku, na kterou se „určitě pár ženských chytne“. A abych šel sebou, ať z toho taky něco mám. Chtěl mít aspoň trochu uznalé publikum. Za přijatelného počasí náš chumel rekreantů postupně obešel stylový pavilón Vincentky, stavil se u Amandky na kolonádě (tehdy ještě byla k ochutnání), napil se pak i Ottovky, zurčící uprostřed sloupů rondelu nad tenisovými kurty, a před cestou nahoru lesem k Aloisce se zastavil v parčíku pod inhalatoriem u pramene Dr.Šťastného. Tam to přišlo. Kulturní u fontánky pramen krátce popsal a pak jen tak mimochodem podotkl: „Uvádí se, že tento pramen má blahodárné účinky při nechtěném těhotenství.“

   Kulturní si tu chvíli nejspíš pravidelně vychutnával. Byla jeho i dnes. Ozvaly se hned dvě účastnice naší vycházky. „A soudruhu kulturní, kolik se toho v tom případě musí vypít?“ Kulturní na mne spiklenecky mrkl a jedním dechem odvětil: „Patnáct a půl litru na jeden zátah!“ Opájel se zděšením těch dam, tedy soudružek rekreantek. V tom se zdvořile ozval postarší rekreant, který byl s námi na vycházce. „S dovolením, soudruhu kulturní, já kdybych vypil patnáct a půl litru na jeden zátah, tak to bych nejenom potratil, to bych se i posral.“

   U pramene Dr.Šťastného si vybavím překvapivý výraz tehdy zjevně zaskočeného soudruha kulturního i slova toho postaršího rekreanta pokaždé, když si pro jistotu nabírám do pohárku poctivé dvě deci té viditelně rozbouřené extra léčivé vody. 

jš