Čtyři západy slunce

román o románu

Mika Waltari

*19. 09. 1908 Helsinky, Finsko

†26. 08. 1979 Helsinky, Finsko

z finského  originálu Neljä päivänlaskua

vydalo nakladatelství Vyšehrad Praha 1976, první vydání

z finštiny přeložila Marta Hellmuthová 

citace z knížky:

   …Když jsem zase ležel na svém loži a obkládal bolavá játra kousky ledu, jež mi moje dcera ochotně nasbírala na dvoře, ve stínu zdí, a když pes hlídal můj klid u nohou lůžka, cítil jsem se najednou podivně prázdný a bez života. Chvíli jsem měl dojem dokonce, že umírám. Probíral jsem v duchu, co se mi tak mohlo stát, až jsem přišel na to, ano, že v hrudi mi něco chybí – a opravdu, stalo se i to druhé, co moje žena předvídala: ve své roztržitosti a neopatrnosti jsem zapomněl své srdce někde na cestě. Nebylo mi třeba uvažovat dlouze, kam se podělo. Bezpochyby je někde vedle psacího stolu mé přítelkyně, pod kobercem, za polštářem lenošky, nebo snad sklouzlo pod lůžko. Jako výrobce hřebíků jsem přece chodil po světě tak dlouho bez srdce, jež moje manželka tak pečlivě uschovala pod prádlem v zásuvce prádelníku, že když jsem je dostal zpět, nedovedl jsem je už opatrovat a řádně nad ním bdít – naopak, docela jsem zanedbal jeho společnost. Naštěstí moje žena nic nezpozorovala. Bylo by teď nanejvýš trapné doznat, že jsem ztratil své srdce hned na první cestě, jakkoli bylo zchátralé a k ničemu. A po způsobu mužů jsem jí to nechtěl říci, beztoho měla až příliš pravdu, pokud se týkalo mne a mých činů. Po pravdě řečeno, bylo mi zase mnohem lehčeji bez něho – i játra se mi rychle hojila – ale sotva jsem se postavil na nohy, napsal jsem své přítelkyni. Napsal jsem jí prostý, nenáročný dopis:

   Milá přítelkyně,

   děkuji Ti za krásný večer a prosím, odpusť mi, choval-li jsem se neslušně, ale tak neslušně se chovám obvykle a všichni to již o mně vědí, takže to nikoho ani nepřekvapuje. Poslyš, zapomněl jsem asi někde u Tebe svoje srdce. Bude možná za polštářem na lenošce, kde jsem seděl, nebo pod tvou poduškou. Buď tak hodná, najdeš-li je, neposílej mi je hned nestojí za to, ponech je někde u sebe, třebaže je zhloubi sešlé a k ničemu. Snad máš ve své péči i jiná srdce, takže Ti s mým nepřibude žádná větší starost. Jsi výborná hospodyně a rozumíš tomu. Můžeš mi je někdy příležitostně vrátit, nestojíš-li o ně. Opravdu je nepostrádám, a myslím, že mu bude u Tebe lépe. Moji Egypťané mě zase pronásledují jako posedlí. Myslím, že začnu brzy o nich psát, a proto bude lépe, když bude moje srdce na cestách a nebude mě rušit v mé vážné práci spisovatelské.

   Měj se dobře! To Ti s pozdravy přeje Tvůj přítel.

   P.S. Je poměrně velké a rudé, někdy trochu opuchá. Ovšem, najdeš-li je. Nenajdeš-li, ani pak to není škoda, obejdu se dobře i bez něho.

***

   Konečně přišel den, kdy jsem byl již zcela připraven k odjezdu, i řekl jsem své ženě:

   „Jak dobře víš, musí muž opustit svou ženu i dítky a následovat svou hvězdu, jestliže vážně zamýšlí psát…“

   Má žena pravila:

   „Už jsem spakovala všecky tvoje věci, i bačkory a spoustu vlněných ponožek a teplého prádla. Díkybohu, že jsme už tak daleko, že odjíždíš. Už to není s tebou k vydržení…“

***

   Ale v té chvíli zašustil dopis padající do poštovní schránky. Byl z místa mého mládí. Docela krátký a obsahoval tuto zprávu:

   Milý emer. hřebíkáři,

  Tvé srdce jsem našla ještě předtím, než jsem obdržela Tvůj list. Byla jsem jím velice překvapena. Našla jsem je pod svým ložem, čímž jsem byla překvapena ještě víc. Naštěstí to nikdo nezpozoroval, neboť takový nález je nanejvýš neslušný, jak sám zajisté dobře chápeš. Vytušila jsem hned, že je Tvoje, neboť podivnější věc jsem ještě neměla v rukou. Zatím se chovalo docela slušně a nepůsobilo nepříjemnosti. Podle Tvého přání si je zatím ponechávám, aby Tě neušilo v Tvé náročné práci. Ačkoli taková zodpovědnost by mi měla být proti mysli, není mi to docela nic protivné, nevím proč. Jistě chybuji, že Ti to tak otevřeně přiznávám.

   Jsi také první muž, který takhle zapomněl u mne svoje srdce. Nelichotí mi to ani trochu.

   Buď zdráv! Zdar Tvé práci přeje              Tvoje přítelkyně..."